Bylany.com >> Výzkum
Podoubraví
Počátky antropogenní činnosti
Prof. Ivan Pavlů, DrSc.
Cílem projektu PDF byl podrobný a všestranný průzkum aluvia dolního toku Doubravy a dokumentace pravěkých,popřípadě raně středověkých nálezů. Sporadické doklady antropogenní činnosti v Podoubraví byly doposud hodnoceny jako nedostatek cíleného archeologického průzkumu, a to z důvodu klasifikace půd aluvia Doubravy jako velmi úrodných, ležících na převážně písčitém podloží.
Předpokládalo se, že případná naleziště mohou být pohřbena pod nánosy aluviálních půd, podobně jako je tomu v aluviu Klejnárky západně odtud. Proto se průzkum v prvním roce 2001 soustředil na oblast dolního toku zhruba mezi obcemi Kobylnice a Záboří nad Labem.
Doubrava (tok II. řádu) byla v úseku Žehušice – Záboří nad Labem regulována na počátku 30. let 20. století, většina meandrů tak byla vyrovnána umělým korytem.
Avšak její původní tvar se zachoval nejen v hranicích katastrů, ale především na mapách stabilního katastru z roku 1838. Na těchto mapách jsou ještě patrné pozůstatky dalších meandrů na okraji aluvia. Schematizované meandry jsou patrny i na prvním vojenském mapování z roku 1760.Zde jsou zachyceny četné rybníky v okolí Žehušic v nejnižších polohách nivy (Kravinec, Horecký, Toušek, Světlovský, Borecký, Kmotrovský...), které jsou ale na mapách stabilního katastru z roku 1838 zachovány jen v pomístních názvech, tzn. že kromě Kmotrovského byly v tomto období vypuštěny.
Rybník Kmotrovský a ještě Mikuláš jsou kresleny na mapách druhého a třetího vojenského mapování z roku 1850. V této době byla asi budována žehušická obora uvedená na třetím mapování jako „Tiergarten“. Doubrava mezi Habrkovicemi a Žehušicemi je na mapě stabilního katastru z roku 1838 již v novém korytě, takže lze soudit, že zde byla regulována patrně v souvislosti se zrušením velkých rybníků v okolí Žehušic nebo se založením žehušické obory.
Geologický základ údolí řeky Doubravy tvoří souvrství slínovců, opuk a pískovců, které se vytvořily na dně druhohorního křídového moře. Dle geologických vrtů v okolí Žehušic a Kobylnice se slínovcové podloží zachovalo v hloubkách okolo 5 m. Bylo ale zřejmě narušováno meandrujícím korytem řeky, která zde zároveň nanášela dnešní písčité nivní sedimenty a zčásti i nivní hlíny.
Výsledky geofyzikálního měření a doplňkových vrtů ukázaly, že kromě poměrně mělkého zahloubení aluvia (řádově 5-6 m) do podloží v něm bohužel nebyly zatím zachyceny pohřbené půdní horizonty, kde by bylo možno očekávat zakryté pravěké pozůstatky.
Sběry provedené v prostoru obce Záboří potvrdily, že na většině území jsou pravěké artefakty nalézány na soudobém povrchu.
Proto se průzkum v následujícím roce přesunul do rozšířené nivy v okolí obce Žehušice. Kromě toho opakovaný letecký průzkum ukázal, že podél celého dolního toku jsou zachovány pozůstatky vátých písečných dun. Celá skupina těchto dun se nachází také v zalesněné oblasti na katastru obce Habrkovice, kde proběhl další povrchový průzkum, podrobné magnetometrické měření a ověřovací sondážní výzkum. V obou těchto místech se dalším geofyzikálním měřením potvrdila dosud zjištěná stavba aluvia.
Archeologický výzkum a průzkum se tedy soustředil do čtyř prostorů:
- levý břeh u Záboří nad Labem v poloze „Na loukách“
- pravý břeh u Záboří nad Labem v poloze „Na dubině“
- duny na levém břehu jižně od Habrkovic (polohy „Na dílcích“, „V zadních hlínách“) a poloha Rohozec „Příčka“
- poloha „Toušek“ jihovýchodně od Horky I
Ze starších nálezů byly zpracovány sběry a výzkumy na duně v poloze „Obora“ jihovýchodně od Horušic a prostor na levém břehu Brslenky (k.ú. Rohozec).
Ve všech těchto polohách byly zjištěny artefakty ze staršího i mladšího pravěku vedle běžných vrcholně středověkých a recentních zlomků keramiky.
Raně středověká keramika pražského typu byla nalezena v poloze „Na dubině“, zlomky keramiky z 12. a 13. století jihovýchodně od Horušic.
Nalezené objekty nemají charakter stavebních jam, lze je spojovat se zemědělským využíváním nivy, neposkytují ale doklady o trvalejším osídlení těchto míst.
Pro počátky antropogenní činnosti na sledovaném území jsou důležité artefakty ze staršího a mladšího pravěku, které nejsou ale příliš početné, jsou ale dostatečně diagnostické, aby mohlo být usuzováno na využívání nivy ve většině pravěkých období:
- mezolit – nespolehlivě datovatelná trapezovitá čepelka z polohy Habrkovice 2, která ale nemá typicky retušované boky
- neolit– šipky z okolí Rohozce a Horušic; broušená sekerka typicky plankonvexního tvaru datovaná do období kultury s lineární keramikou (LnK) z okolí Záboří; areál z nejstaršího stupně LnK z polohy „Pastviště“ (k.ú. Rohozec); štípaná industrie od Rohozce; zlomky keramiky s lineární výzdobou z okolí Žehušic, Rohozce, Horky I; zlomky vypíchané keramiky z Žehušic a Rohozce; keramika lengyelská z Horušic; sporné zůstává datování objektu 3, patrně snad neolitické studny; nejisté je i určení lokality u Rohozce jako místa na zpracování silicitových surovin
- eneolit – broušená sekerka s hráněnými boky od Záboří nad Labem; štípaná industrie od Rohozce; keramika ze Záboří a Rohozce
- doba bronzová – blíže neurčitelná keramika ze Záboří, Rohozce; skupina závaží z Horky I
- halštat – keramika a přesleny z Habrkovic 2; objekt u Habrkovic můžeme označit jako chatu rybáře, pokud zaměníme interpretaci přeslenů za závaží rybářských sítí
- doba římská – 2 jámové pece (jedna na keramiku, druhá snad na vápno); doklady hutnění železa – struska
Studiem starých map, geologické mapy, povrchovým průzkumem, leteckým snímkováním i zjišťovacími výzkumy bylo identifikováno pravěké osídlení aluvia, které zde má specifický charakter, což se projevuje sezónností, doklady lovu a rybolovu i různých výrobních činností. Geofyzikální profilování, geologické studium a letecký průzkum potvrdily starší meandry Doubravy, která bohatě meandrovala zřejmě před pravěkým osídlením v celé šíři aluvia. Přinesly dosud neznámé údaje o vnitřní stavbě aluvia Doubravy a jeho datování. Povrchové sběry i geofyzikální měření poskytly pozitivní zjištění, která mohla být interpretována jako pozůstatky pravěkého využívání nivy. Zjišťovací sondy a výzkumy odkryly pravěké osídlení na řadě míst uvnitř a na okraji aluvia Doubravy.
Literatura
Pavlů, I. 2002: Neolitické komponenty na polykulturních lokalitách v mikroregionu Vrchlice a Klejnárky. Bylany – Varia 2, 45-116.
