Bylany.com >> Bylany >> LBK

Popisný kód

Už od počátku souvislejších odkryvů (1956) bylo průběžně prováděno i vyhodnocování získaných materiálů. Koncem padesátých let byla publikována první jednoduchá kvantitativní analýza (Soudský 1960), v níž byly položeny základy chronologie bylanského sídliště.

Vzhledem k obrovskému množství získaného archeologického materiálu bylo nezbytné jeho zpracování zcela novým přístupem, tzv. kvantitativním automatizovaným zpracováním artefaktů.

Existují dva základní přístupy ke zpracování archeologického materiálu:

1. Starší a dosud používaná tzv. verbální deskripce nalezených předmětů. Příkladem může být následující popis:. střep ze spodku tenkostěnné nádoby zdobený úzkou rytou linií s notovými značkami na lomech nebo koncích linií ovšem pro značnou otřelost povrchu je výzdoba špatně čitelná, slepený ze dvou částí, materiál je šedý plavený s velmi jemným ostřivem, měkce vypálený. Výsledky takové verbální deskripce obsahující sice velké množství informací, které jsou ale obtížně zpětně abstrahovatelné. Cílem tohoto typu popisu jsou archeologické nálezy ve smyslu jedinců (tj. konkrétní sekerka, jeden střep, spona apod.).

2. Kvantitativní zpracování archeologického materiálu, které spočívá ve vytvoření otevřeného kódu pro popis nejdůležitějších znaků artefaktů (deskriptorů, vlastností apod.). Takový kód byl vytvořen v Bylanech již v průběhu velkoplošného výzkumu a obdržel název “-etic”. Znakovou numerickou formou popisuje zkoumané objekty a artefakty. Tyto tzv. primární kódy samy ještě nejsou kvantitativním zpracováním. Při příliš obsáhlém rejstříku popisovaných znaků (např. atributů keramiky) může dojít k podobné situaci jako u verbální formy, totiž že získaná a v daném okamžiku potřebná data se ztrácejí v sumě ostatních. Proto po primárních popisných systémech (kódech) přicházejí na řadu sekundární kódy, které pracují s ohodnocenými znaky předchozích primárních systémů. Záleží na vůli badatele jaký rozměr vlastností artefaktu si zvolí. V Bylanech byl I. Pavlů vytvořen sekundární popisný kód (tzv. “-emic”) pracující s chronologicky ohodnocenými vlastnostmi LnK (Pavlů 1977).

Techniky provedení lineárního ornamentu (LO) LBK:

a12 (alfa12)

je klasická vyplňovaná páska, její jednotlivé varianty nemají širší chronologický význam. V globálu je to však velmi významný prvek pro lineární keramiku z Čech

a13 (alfa13)

je mladší forma pásky vyplňované vpichy, typické jsou noty na obou hraničních liniích (podle Pavlů – Rulf – Zápotocká 1986, 319-321)

a20 (alfa20)

jde o mladší vyplňovanou pásku, která je v české lineární keramice řídká, a proto málo chronologicky významná

a30 (alfa30)

zahrnuje žebříčky všech druhů, jejich podíl by měl stoupat zvláště v mladším stupni

b (beta)

jde o skupinu trojlinkových pásek zahrnující klasickou A-trojlinku provedenou prostou linií, trojlinka podobná předchozí, ale provedená technikou klasické vyplňované pásky (b20), totéž ale s notovou výzdobou na konci nebo na spojnici, výjimečně s notami umístěnými řídce na linii (b30)

g (gama)

představuje všechny formy žlábkování, ať už prosté či žlábkování s důlky nebo A-páska provedená žlábkovou rýhou

d12(delta10,20)

nejpočetnější varianta lineární výzdoby, delta 10 a 20 zahrnují kurvilineární i rektilineární ornamenty, chronologická významnost této výzdoby je malá

d30 (delta 30)

je pozdní forma trojlinky s výrazným zúžením pásky, která nevytváří A ornamenty, ale spíše běžné spirálové nebo klikatkové motivy

e10 (epsilon10)

obsahuje noty vystupující pouze na koncích nebo v úhlech linií, což je prvek spíše starší, ale spojený převážně s přímočarými motivy (podle Pavlů – Rulf – Zápotocká 1986, 319-321)

e20 (epsilon20)

jde o výzdobu linie s řídce řazenými notami

e? (epsilon?)

sem přiřazujeme noty na linii, které se vyskytují na malých zlomcích, takže nelze identifikovat jejich přesnější zařazení (podle Pavlů – Rulf – Zápotocká 1986, 319-321)

e30 (epsilon30)

jsou to hustě řazené noty na linii a lze sem (pracovně z důvodu absence detailnějšího třídění) zahrnout i kombinace různých mladších notových technik

zeta (zeta)

obsahuje všechny mladé noty na předrýsované linii a kombinace hustých rýžek na linii (tzv. papouščí žebříček). Je to znak pozdního vývoje notové techniky, kdy vlastní notové značky začínají převažovat nad technikou prosté linie

eta (eta)

tato technika představuje řadu vpichů jako novou progresivní techniku, opouštějící dosavadní lineární provedení a předznamenávající pozdější vývoj vlastní vypíchané (kolkované) výzdoby

theta

rytá výzdoba linií s důlky (notami) mimo

Techniky lineárního ornamentu (LO) na keramice LBK (Pavlů - Rulf - Zápotocká 1986), doplněno M. Končelová 2021 dle autorky a podle J. Beneš et al. (2019):

Doplňkové ornamenty výzdoby LBK:

Hlavní motiv lineárního ornamentu (LO) bývá doprovázen menším doplňkovým dekorem. Jeho varianty se mohou lišit regionálně, prozatím nebyly prostorově ani chronologicky blíže zařazeny. Kód doplňkového ornamentu (naposledy Květina - Pavlů 2007) doplněn (2021) o varianty z východních Čech (osobní sdělení UHK) a severozápadočeské Hrdlovky (Beneš et al. 2019).

Úvod
Historie
Chronologie osídlení
Analýza sídelního prostoru
GIS mapy
Literatura
LBK
     Chronologie LBK
     Keramika
     > Kódy
     Chronologie neolitu