Bylany.com >> Výzkum >> Malín
Předpolí hradiště
KH Malín, komunikace a RD 2004
Další větší archeologický výzkum na území Malína proběhl na jaře roku 2004, kdy byla předstihovým archeologickým výzkumem prozkoumána plocha určená k výstavbě komplexu rodinných domů včetně přístupové komunikace a inženýrských sítí.
Sledovaná lokalita se nachází při SV okraji obce Malín, v poloze „Pod celnou“, po pravé straně staré silnice Kolín – Čáslav. Areál stavby je součástí širšího zázemí - předpolí Malínského hradiště (obr. 1). Plocha stavby patří k areálu velkého barokního statku a byla v minulosti zemědělsky využívána jako pole, předpokládat zde ale můžeme i specializovanější využití - křenovku. Vzhledem k svému užití nebyl tento prostor v minulosti nikdy dlouhodobě zastavěn.
Z blízkého okolí stavby je známa řada pozitivních archeologických zjištění. Zmínit je třeba zejména odkrytí systému několika středo a mladohradištních příkopů a několika desítek dalších raně středověkých objektů při plošném výzkumu dr. Tomáše Velímského v roce 1972 na cca 200 m vzdálených parcelách č. 532 a 534 (Velímský, T. 1986).
Bylo proto velmi pravděpodobné, že k porušení archeologických situací dojde i při plánované výstavbě. Výzkum probíhal v dolní části mírného svahu, který sestupuje z centrální části Malína do nivy potoka Beránka. Geologické podloží zkoumané plochy je zde tvořeno výhradně spraší, na kterou dosedá tmavě hnědá půda v mocnosti 30 až 40 cm. Směrem k severu se charakter půdy mění na nivní. (obr. 16)
Do povrchu půd a spraší v jejich podloží jsou zahloubeny archeologické objekty. Po zániku zdejšího osídlení na sklonku 10. spíše však až v průběhu 11. století půdotvorný proces ještě částečně pokračoval a zapříčinil tak špatnou rozlišitelnost plošného rozšíření antropogenních zásahů (objektů). Tenká tmavě hnědá humózní půdní poloha se vyvinula i v nadloží rozplavené popelovité vrstvy v dolní (severní) třetině zkoumané plochy. Do nejsevernější části zájmového území zasahuje potoční niva Beránky.
Nejvyšší (nejmladší) část stratigrafické sekvence je v místě výzkumu tvořena tmavou ornicí s příměsí novověkých keramických fragmentů, škváry apod. Její mocnost se pohybuje v rozmezí cca 30 (na severu) až 50 cm (na jihu). Účelem výzkumu bylo prozkoumat části lokality bezprostředně ohrožené zástavbou. Úkolem výzkumu bylo zjistit četnost výskytu archeologických situací a umožnit sledování prostorových vztahů mezi nimi, tak aby šel určit charakter a šla provést datace zachyceného osídlení.
Před zahájením stavby byl na ploše nejprve proveden geofyzikální průzkum a povrchové sběry. Obě provedená šetření potvrdila existenci intenzivního osídlení plochy (geofyzikálním měřením zachycené anomálie v geomagnetickém poli signalizovaly, stejně jako lokální výrazné koncentrace keramiky na oraných částech plochy na přítomnost zahloubených objektů). Na základě uvedených zjištění bylo přistoupeno k vymezení rozsahu skrývek a k utvoření časového harmonogramu terénní části předstihového záchranného archeologického výzkumu.
Aby nedošlo k překročení pro výzkum vymezené plochy, bylo v předstihu provedeno vytyčení základní čtvercové sítě 50x50m v souřadnicích JTSK, posléze doplněné i vytyčením trasy komunikace. Zaměření hranic plochy výzkumu provedl Mgr. Petr Květina z ARÚ AV ČR Praha, vytyčení komunikace a stavebních parcel nechal provést investor.
Po skrytí a začištění byly jednotlivé objekty nejprve zaměřeny do pracovního plánu 1:100 po vybrání a zdokumentování byly zaměřeny do celkového digitálního plánu výzkumu. Jednotlivé objekty byly zakresleny v měřítku 1:20, případně 1:10 na půdorys a všechny profily.
Harmonogram výzkumu naplánovaný od března do konce května se bohužel, vzhledem k panujícím špatným klimatickým podmínkám, hned ze začátku zpozdil. (obr. 2) Po jarní oblevě a deštích se totiž technika nemohla dostat na plochu a muselo se čekat až znovu dostatečně proschne.
První etapa výzkumu tak začala teprve 1. dubna 2004, kdy byla zahájena skrývka v trase plánované komunikace (obr 3). Skrývka pokračovala v dalších dnech směrem od S okraje k J okraji plochy. K 3.4.2004, kdy skrývka skončila, byl skryt rovný pruh o délce ca. 105 m a šířce ca. 9 m (945 m2) - (obr. 4). Zbylý úsek komunikace o délce ca. 50 m a šířce 10 m, který končil v místě sjezdu na stavbu musel zůstat průjezdný, a nebyl proto zkoumán. Vzhledem k tomu, že investor dále hodlal ornici využít, byla v průběhu celé skrývky vytěžená hlína odvážena a deponována podél V okraje plochy. Skrývka v sondě I. byla provedena dvěma způsoby. Nejprve byla v úseku 0-79 m skryta ornice do hloubky ca. 30-50 cm, tj. přímo na úroveň sprašového podkladu (při S okraji plochy na úroveň náplav). V úseku 79-105 m bylo provedeno skrytí rovněž do hloubky 50-60 cm, na které pak ale ještě navázalo ruční začišťování a snižování plochy. Ukázalo se totiž, že mocnost ornice i síla pod ní se nacházející vrstvy staršího půdního typu, do kterého se již zahlubovaly objekty, je zde větší.
V návaznosti na postup skrývky bylo prováděno ruční začištění plochy. Důraz byl přitom kladen především na zachycení míst s koncentrací nálezů na povrchu, odlišným probarvením či materiálovou skladbou. Půdorysy zachycených objektů byly po začištění vytaženy, objekty označeny číslem, rozčleněny na sektory pro výběr a zakresleny do celkového plánu výzkumu. Úseky hůře čitelné, nebo s mimořádně výraznou koncentrací materiálu byly zkoumány ve čtvercové síti metr na metr. Protože během dešťů docházelo k přeplachování již začištěné plochy, bylo několikrát v průběhu výzkumu přistoupeno k jejímu opětovnému začištění. (obr. 10, 11, 12)
Půdorysy většiny objektů byly po skrývce dobře patrné díky odlišnému probarvení a vlhkosti a začaly se vytrácet teprve po delší době sucha, vždy po deštích se ale znovu objevily (obr. 9a, 9b). Objekty byly v průběhu výzkumu, vzhledem k nedostatku času, zkoumány pouze v jedné, převážně Z polovině, případně ve čtvrtinách či metrových úsecích vytyčených podél delší osy objektu (obr. 5, 6, 7 a 8).
Některé, na materiál výrazně bohaté objekty byly po zakreslení profilů vybírány celé, aby se umožnila kompletace co možná největšího počtu nádob. Materiál výplně objektů byl odebírán po mechanických ca. 10-20 cm silných vrstvách. Výrazné kumulace střepů, nálezy větších kusů nádob, koncentrace kamenů v objektech, nebo stratigraficky ojedinělé situace byly preparovány a dokumentovány detailněji. Výkopové práce v průběhu první etapy výzkumu prováděli investorem zajištění dělníci firmy Horvát.
V druhé etapě výzkumu byla v termínu od 11. do 18. května provedena skrývka v ploše plánované výstavby RD po pravé straně komunikace, a to opět směrem od S okraje k J okraji plochy. Skryt byl rovný pruh o délce cca 105 m a šířce cca 15 m (1 575 m2). Mezi oběma sondami byl ponechána proluka, na kterou byla deponována hlína z vybraných objektů. Pro vybírání i dokumentaci objektů byly použity stejné pracovní metody a postupy jako v případě první sondy. Výkopové práce v průběhu druhé etapy výzkumu prováděli investorem zajištění dělníci firmy Červeňák.
Za ARÚ AV ČR Praha se na archeologickém výzkumu podíleli: PhDr. Radka Šumberová, Mgr. Filip Velímský (vedoucí výzkumu), Mgr. Ladislav Varadzin, Mgr. Ivo Štefan a Mgr. Petr Květina (zaměření výzkumu) a PhDr. Roman Křivánek (geofyzikální průzkum). Pedologický rozbor pro potřeby výzkumu provedl RNDr. Jan Zavřel z Geologického servisu.
V obou provedených sondách se podařilo po začištění skrývky zachytit vysokou koncentraci zahloubených objektů, převážně velkých stavebních a odpadních jam, ale také žlábků a kůlových jam. Výzkumem 17 March, 2021p (obr. 13, 14a, 14b) a kameny zpevněná hrana inundace potoka Beránky, která oddělovala osídlenou plochu od zaplavovaného území – mokřin (obr. 15a, 15b).
Na základě dosavadních zjištění lze říci, že zkoumaná plocha je s největší pravděpodobností součástí hospodářského zázemí - předpolí malínského hradiště, v úvahu zde připadá zejména těžba hlíny a zpracování kůží, sekundárně pak deponování výrobního a sídlištního odpadu. Doklady o intenzivním zpracování kovů, včetně stříbra se na ploše nepodařilo najít.
Osídlený prostor je od okolní plochy oddělen dvěma výraznými prvky. Jednak již zmíněným příkopem, který je u povrchu široký ca. 160-180 cm u dna pak ca. 60-90 cm, ve kterém se ale bohužel nepodařilo zachytit žádný materiál, takže jeho datování, jakožto staršího, snad středohradištního fortifikačního prvku, vychází pouze z jeho porušení mladšími, jednoznačně mladohradištními objekty. Zajímavé je zjištění, že většina objektů příkop respektuje, respektive se koncentruje až za něj. Ani objekty umístěné před příkopem se od něj příliš nevzdalují, občas do příkopu zasahují, celkově jsou pak hůře zřetelné – s méně výraznou výplní.
Druhé výrazné ohraničení zkoumané plochy tvoří již rovněž zmíněná kameny zpevněná hrana inundace Beránky. Vzhledem k určité systematičnosti uložení kamenů (pouze a přesně na hranu inundace), jejich velmi vysoké koncentraci a minimálnímu ohlazení, se lze domnívat, že byly na své místo uloženy úmyslně za účelem zabránit rozšiřování mokřiny a rozlévání Beránky. Identický geologický materiál, jaký byl použit ke zpevnění hrany inundace byl ve větším množství zachycen také na povrchu některých větších objektů (převážně hliníků – větších stavebních jam). Uvedené zjištění svědčí pro to, že zpevnění hrany by mohlo být přibližně stejně staré jako na ploše zachycené objekty, a že úzce souvisí s existencí a využitím celého prostoru.
Většina nalezené keramiky je mladohradištní. Použitou technologií výroby, tvarově i výzdobou patří k běžné místní keramické produkci, kterou lze asi nejlépe komparovat s obdobnou keramikou libickou. Nalezené kosti jsou převážně z hovězího dobytka a prasat. Plánovaný osteologický rozbor by měl toto spektrum chovaného, případně loveného zvířectva ještě více rozšířit. Vedle keramiky a kostí bylo zachyceno také několik předmětů z parohu (kostěná a parohová šídla), kamene (kusy mlýnu, kamenné ale i keramické přesleny) a ze železa (čepele několika nožů, srp, šipka).
Na základě předběžného rozboru keramiky, která byla v objektech nalezena, lze většinu na ploše zachyceného osídlení datovat přibližně do druhé poloviny 10. až první poloviny 11. století. O tomto vrcholném období fungování malínského hradiště existovalo doposud jen velmi málo konkrétních údajů a minimum archeologického materiálu. Už nyní je zřejmé, že provedený archeologický výzkum tento stav výrazně změní.
